THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mezi moderní japonské prozaisty nepatří jen v současnosti velice oblíbený Haruki Murakami, ale také jeho jmenovec Rjú. Podobně jako jeho známější kolega, i on se „V polévce miso“ nechává inspirovat podivuhodnými zvyklostmi a stereotypy Země vycházejícího slunce, a stejně jako u zmíněného Harukiho nacházíme také v jeho díle nádech tajemna a psychologična. Hlavním hrdinou jeho – do češtiny prvního přeloženého – románu je mladík Kendži, přivydělávající si jako průvodce zahraničních turistů, kteří hledají zábavu a sexuální povyražení v nočním Tokiu. Ačkoliv je zvyklý na ledacos, setkání s Američanem Frankem jej ohromí; prvotní překvapení se však postupem času mění ve zděšení a strach o vlastní život. Důvodem ke změně přístupu je nevyzpytatelné Frankovo chování, a především pak obava z možnosti, že by Američan mohl být pachatelem série brutálních vražd, které v současnosti otřásají městem… Murakami na thrilleru, odehrávajícím se na pozadí současného Tokia, vykresluje rysy japonské kultury a mentality, díky čemuž je román i určitou (a nutno podotknout, že velice zdařilou) sondou do psychologie tamější společnosti.
8 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Argo
Rjú Murakami: V polévce miso. Přel.: Jan Levora. Praha : Argo, 2008. 203 stran. ISBN 978-80-7203-977-7.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.